A nyní k mému (současnému) náhledu na tuto problematiku. Po zkušennostech s provozováním OS Windows a Linux na jedné mašině a přidělování drasticky rozdílného kreditu za jednotku času v rámci jednoho projektu pod těmito různými OS jsem již před časem zavrhl systém založený na banchmarku. Velmi se mi líbí systém E@H a CPDN, kdy dostávám za jednotku víceméně jasné množství kreditu.
Když jsem se v uplynulých minutách zamyslel na systémem zavedeným TANPAKU, tak musím říct, že se mi začíná líbit čím dál víc - až na množství kreditu, které přidělovali (už toho tolik nepřidělují, takže vy kdož se honíte jen za kreditem - bonanza již je uzavřena). V čem spočívá kouzlo kreditního systému, který používal TAPAKU? Dostával se kredit za čas strávený na výpočtu a byl přidělován podle času prvního odevzdaného výsledku. Bohužel TANPAKU nastavilo nesmyslných 36 kreditů za hodinu, za optimální bych považoval např. 10 kr/h. První kdo odevzdá výsledek dostane svých X kreditů za hodinu výpočtu a další odevzdané výsledky dostanou stejné množství kreditu, tj. jejich průměrný kredit za hodinu bude závislý na poměru délky výpočtu mezi jejich PC a PC prvního výsledku. Zde ovšem spočívají i určité "slabiny" tohoto systému. To první slabinou je v konečném důsledku možnost přidělení naprosto rozdílného kreditu za výpočtově shodně náročné jednotky - což by bylo po právu kritizováno. To na druhé straně ovšem může vést i k tomu, že někdo s výkonným PC bude dostávat za hodinu stejné množství kreditu jako člověk s podstatně pomalejším PC - i když to nebude pravidlem, tak chápu, že to není nejférovější princip. Na druhou stranu strávili oba na výpočtu stejný čas takže v tom by zase určitá férovost byla.
Další "slabinou" je i určitá možnost "zneužívání" - pokud budu mít velmi výkonný počítač, bude pro mne výhodnější si nastavit BOINC tak, abych neodevzdával výsledky jako první a tím pádem ve většině případů dostanu hodinově více kreditu - ale to ostatně nepovažuji za chybu.
Uf, to jsem se zase jednou rozepsal
