Souhlasím, že je několik teorií strun (každá počítá s jiným počtem dimenzí), ale v poslední době je poměrně úspěšně sjednotili do M-teorie, která počítá s 11 rozměry (3 prostorové rozvinuté, 1 časová rozvinutá, zbytek prostorové či časové svinuté extradimenze=struny).
Duro Kotulic Bunta má pravdu, že vznik Higsova bosonu není přímým důkazem teorie strun. Je to však přímý důkaz existence prostorové extradimenze (v tomto případě extradimenze pro slabou jadernou interakci
*), a tedy svým způsobem velkým krokem při dokazování teorií, které s tím pracují. Tedy uznávám, že brát to jako důkaz M-teorie bylo poněkud unáhlené
Máme čtyři interakce (gravitační - gravitony, elektromagnetická - fotony, jaderná slabá - bosony, jaderná silná - gluony). V prvních okamžicích po velkém třesku byly síly spojeny v jednu (SUSY). Až došlo k ochlazení, napřed se oddělila gravitační a zbylé tři síly byli stále spojeny (GUT). Potom se postupně oddělili... Ke spojení sil do SUSY by bylo potřebovat vytvořit při srážce v urychlovači obrovskou energii (Planckova energie), která je přímo spojena se "sešrotováním" kvanta (vlny) částice do prostoru nazývaného Planckova délka. Vědci se dlouho domnívali, že právě při této energii je částice schopna přeskočit do extradimenze (velikosti Planckovy délky) a vytvořit tak "ozvěnu" sebe sama (tato ozvěna - Kaluzova-Kleinova částice - ale bude hmotnější, nebo chcete-li energetičtější). Několik vědců však vyslovilo teorii, že svinuté extradimenze ve skutečnosti můžou být mnohem větší než Planckova délka (na základě toho, že není žádný důkaz, proč by museli být extradimenze spojeny s Planckovou délkou) - v tom případě by byl LHC schopen pokusu o vytvoření nejlehčí Kaluzovy - Kleinovy částice = Z-boson. Obyčejný Z-boson má energii 91 GeV (gigaelektronvolt). Předpokladem je detekce Z-bosonu, který by měl mít 1091GeV. Pokud se to LHC nepodaří, je pravděpodobné, že buď extradimenze neexistují, anebo jsou tak malé, že bychom k jejich detekci potřebovali silnější urychlovače. Pokud se však pokus podaří, znamenalo by to obrovský úspěch...
* --- dlouhou dobu jsem nechápal, co je myšleno těmi extradimenzemi, ale potom jsem četl velice zajímavý článek, jenž popisoval např. náboj elektronu jako projev extradimenze. Vysvětlení se mi hodně líbilo - autor přirovnal částici k myši běhající v kole. Tzn. elektron ve skutečnosti koná pohyb v malé stočené dimenzi, což v makroskopickém světě pozorujeme jako elektrický náboj.